Vybrali jsme si k životu tohle působivé místo, zkoumáme ho, každý ze svého pohledu, a snad budeme dále nacházet zajímavé kouty, informace, otisky historie. Rozhodl jsem se podělit o některé své poznatky, více či méně známé a publikovat je v tomto seriálu.

Z hlediska cest je dnes Pohoří plné zatáček, ale vlastně se jednalo o přehlednou řadovou ves. Obcí prochází pomyslná linie od č.p.1 u Košťálova po č.p. 11 a 19 u Stružince (viz obr.)- domy stojí prakticky v řadě. Zcela mimo tuto linii je jen bývalé č.p.18 (viz níže). Až do 30. let 20. století neexistovala cesta kolem hřbitova (založen 1930) ani silnice podél potoka Žlábku (Stružineckého) spojující mlýn č.p.11 s „Podpohoří“ a Košťálovem. Veškerá doprava tak procházela samotnou vsí a nikoli pod ní, a původní vozová cesta přes Pohoř, která se dnes místy ztrácí v porostu, byla velmi důležitou spojnicí jihu (Lomnice, Stružinec…) a severu, jak mi potvrdil pan Sajbt z Muzea Českého ráje: „Přímo přes Pohoří vedla významná cesta z Jičínské kotliny pokračující přes Lomnici n. P. V Pohoří se oddělovala jedna větev směrem na Semily (na přiložené mapce označena modře), ale hlavní tah (červeně) postupoval dál na sever přes Sutice, kde překračoval říčku Olešku, k Benešovu u Semil, ze kterého pokračoval přes Příkrý dál do Jizerských hor. Celková trasa této cesty je předmětem dalšího výzkumu, ale patrně se jedná o severo-jižní spojnici západní části východočeského Polabí (oblast Chlumecka n. Cidlinou a Čáslavska) s Dolním Slezskem.“ Takže jsme tu měli takovou středověkou „dálnici“. Dnes ji využívá pár místních při procházkách se psem, pár lidí přijde pěšky nahoru k parketu, když se konají letní zábavy. Kdoví, kdo, jak a v jakém počtu tu cestoval před staletími…

Počet čísel popisných v celé historii nepřekročil 23, až donedávna- v současnosti je nejvyšší 24, ale některá č.p. již chybí (14- dnešní nohejbalové hřiště, 16- naproti novostavbě č.p.24, 17- poblíž č.7, 18- u Nedvězí).

Některá č.p. se použila znovu, když původní stavby zanikly: č.6- hospodářství rodiny Otmarů na svahu mezi č.p.5 a 15, dnes patrná 1 zeď, studna a krásná cesta po vrstevnici směrem k Nedvězí- obr.1; a č.10 (obr.2)- malý domek u č.9, prakticky v místě dnešního č.24, který však musel být zbourán dávno, protože i dnešní č.p.10 je již v havarijním stavu. Obě zaniklé stavby stály už v 18.století.

Zajímavostí je také původní č.p.18, zvané V končinách nebo u Nedvězího. Dříve mělo totiž Pohoří s Nedvězím společný katastr a stavba stála „na nejzazší parcele role“. Dnes patří „vyřízlý“ dům do katastru Slaná- Nedvězí a má číslo popisné 17 a 18 (viz. obr. 3)

Největšího počtu 150 obyvatel (při 20 číslech popisných vychází přes 7 osob na dům!) obec dosáhla mezi roky 1840 až 1850. Poté počet neustále klesal- cca 110 lidí během 1. světové války, kolem stovky obyvatel před druhou světovou válkou, až k dnešním asi 60 obyvatelům.

V dalších příspěvcích bych se chtěl věnovat pomístním názvům, zvonici, historii jednotlivých domů, ale i současnosti, a možná bude místo i pro rozhovory s místními.

Petr Brázda