V tomto díle pohořského občasníku se budu věnovat naší zvoničce. Bohužel se její torzo dochovalo jen jako součást bytového domu, tak si ji připomeňme alespoň na starých nákresech a fotografiích a z historických zápisů.

V dobách kdy neexistovaly hromadné sdělovací prostředky (později snad aspoň denní tisk, ale zde ztěží dostupný), bývala obecní zvonice velmi důležitým zařízením. Oznamovala čas, místní posvícení, úmrtí, svolávala občany na náves a v případě požárů, mobilizací, válek nebo jiných událostí byla nejrychlejším prostředkem k předávání informací. Místní zvonice byla postavena roku 1885 za působení starosty Josefa Hlaváče (mlynář z č.p.11). Do té doby visel zvon Sv.Václav na trojnožce, která díky povětrnostním vlivům vždy rychle chátrala. Nová zvonice byla kvůli nedostatku financí opatřena ledabylým zastřešením, takže byla brzy též poškozena deštěm, sněhem a větrem a pro zvoníka byla spíše nebezpečím. Již po deseti letech, roku 1895, svolal starosta Hynek Hanuš (č.p.7) osadní výbor (v té době již Pohoří patřilo do společného katastru Hořensko – Nedvězí – Pohoř) a přistoupilo se k nutné opravě zvonice. Návrh na rekonstrukci zpracoval zednický mistr Petr Cimbál z Libuně. Z dostupných zdrojů jsem nezjistil, jestli byl jeho návrh realizován přesně nebo se podoba zvonice od návrhu lišila. Dnešní podoba věžičky je jiná, ale změna mohla proběhnout později, v průběhu let cca 1900 až 1945. Každopádně byla zvonička jedinou veřejnou budovou a mohla se stát pěknou památkou na místní návsi.

To co se však se zvonicí stalo po 2.sv.válce bylo k odkazu našich předků slušně řečeno „hrubě necitlivé“ a pan Cimbál, jakož i jiní, kteří ke stavbě přispěli, se z toho možná dodnes „v hrobu obracejí“. Člověk nemusí být architekt nebo urbanista, aby si na tuto podivnou „přístavbu“ udělal svůj názor. Lidé byli po válce plní euforie, chtěli bydlet, chtěli budovu pro místní výbor, sál atd., to vše je zcela pochopitelné- ale kvůli ušetření pár metrů zdiva nová stavba zvoničku téměř pohltila.

Dnes už si můžeme jen představovat, jak zazněl zvon a … „v deseti minutách bylo kol této zvonice skoro veškeré obyvatelstvo naší vesničky, muži, ženy s dětmi i starci…“ jak uvádí zápis z pohořské kroniky.

Na fotografiích můžete vidět jak přístavbu, tak dnes již zaniklé č.p.14, ve kterém bydlel mimo jiné pan Vojtěch Beneš, dělník, zahradník a školkař ovocného i okrasného stromoví, člověk se zajímavým životopisem a především pohořský kronikář. Shodou okolností se také narodil r.1885…